Pach smrti

2010, leden

Sníh do Anglie většinou dorazí každou zimu, ale ve skromném množství a jakoby omylem. Angličané působí dojmem, že si s ním neví rady, pomyslela si Elen. Zdá se, že jen trpně čekají, až rychle zmizí. Města jen tak tak zvládají občasný posyp ulic, ale nikdy ne chodníků. Ráno lidé nasednou do aut, bez zimních pneumatik a absolutně bez úmyslu a snahy přizpůsobit se živlu, hnáni myšlenkou, že je naprosto nezbytné se za každou cenu dostavit na pracoviště. Pokud zvítězí a dorazí na svoji židli, tváří se, jakoby se nic nedělo, snad kromě povzdechnutí během obědové pauzy na „opravdu příšerné počasí“. Ke konci dne všichni v přibližně stejnou dobu skočí do auta, aby ke sněhové kalamitě ještě vytvořili dopravní zácpu. Auta pak někde na cestě nechají stát uprostřed dálnice. Když se setmí, dobří lidé v přilehlých vesnicích prokřehlé řidiče ubytují ve spartánsky strohých školních tělocvičnách. A opět se pouze čeká, až sníh sám od sebe zmizí.

Vzpomínka ji na malou chvilku odpoutala od dnešního rána, které vůbec nezačalo dobře. Nejdříve ji vzbudil telefonát od Oli z Berlína. Dceři je špatně, opět se ozývají komplikace po dva roky staré operaci slepého střeva.

Elen své dceři horlivě přislíbila, že přijedou o víkendu. To ještě nevěděla, že za hodinu na to pojede touto silnicí na místo, kde byla dnes ráno nalezena mrtvá žena. S rodinným víkendem v Berlíně to nevypadá dobře.

Žena, stáří čtyřicet až čtyřicet pět let, střední postavy, pravděpodobná příčina úmrtí – náraz motorového vozidla. To zřejmě oběť odhodilo z vozovky asi dva metry stranou, kde se tělo skutálelo po krátkém svahu sestupujícím k úzkému potoku. Přiložené fotografie z místa nálezu těla ukazují, že žena ležela s hlavou v potoce a s obličejem ve vodě. Nález oznámil řidič linkového autobusu číslo 17A, který jel z Bourne Endu přes North Crawley do Newport Pagnellu…