Menu Close

Zaměstnání: spisovatel/spisovatelka?

Nové nakladatelství De Monfort Literature, která je součástí londýnského hedge fondu De Monfort Capital, nabízí zaměstnání deseti spisovatelům za nástupní plat £24 000. Zakladatelem firmy je Jonathan de Montfort, sám také spisovatel, který tvrdí, že psaní beletrie není slučitelné s tím, aby autor pracoval na plný úvazek v jiném zaměstnání. Pokud autor projde výběrovým řízením, bude mít podporu mentora během psaní, při publikování a propagaci knihy. Autor obdrží padesát procent zisku z prodeje svých knih. Inspirativní nápad pro všechny ty, kteří mají pocit, že už všechno mají a teď jen přemýšlejí, jak utratit peníze. Co takhle zaměstnat spisovatele?

Univerzity, Pach smrti a pohádky pro dospělé

Při sledování prohlubující se krize britských univerzit kulminující v nedávné čtrnáctidenní stávce akademiků se nemohu ubránit stále naléhavějšímu pocitu déjà vu. Vybavují se mi vzpomínky na psaní mé první detektivky Pach smrti a říkám si, že jsem její vydání mohla načasovat líp.

Když před pěti lety kniha vyšla, zaznamenala pravděpodobně o něco větší ohlas než bylo na českou prvotinu běžné. Vyšlo pár vcelku příznivých recenzí, jedna dokonce v tištěném celostátním deníku. Měla jsem z nich radost a jejich kritické části mě přivedly k zamyšlení. Poprvé když vyšly a znova v posledních dnech při četbě článků o probíhající destrukci britských univerzit. Ohlasy této britské debaty pronikly i do českých médií, zejména po nedávném vystoupení oxfordské rektorky a cambridžského profesora Stefana Colliniho v pražském Národním divadle.

Co mě v této souvislosti ke vzpomínce na mou první knížku přivedlo? Detektivky jsou, jak někteří s oblibou říkají, pohádky pro dospělé. Spotřební zábava. S tím nemám problém, ale myslím si, že napínavou četbu je možné propojit s důležitými tématy. Pach smrti čerpá právě ze života akademiků a studentů na britských (a také českých) vysokých školách. Spouštěčem příběhu je nález mrtvé české studentky na britské univerzitě. Víc nebudu prozrazovat.

V jedné pro mě méně uspokojivé části recenze známý český literární kritik napsal, že „Pach smrti není kniha, která by v paměti utkvěla příliš dlouho“. Možná měl tehdy pravdu, ale téma a zápletka rezonují přesně s tím, co se momentálně s britskými univerzitami děje. Zejména na jejich vedení se snáší kritika o destruktivních důsledcích kultury manažerismu a marketizace, nepřetržitého hodnocení pracovních výkonů, soutěže o finanční zdroje a systému, ve kterém jsou peníze jediným měřítkem a náhražkou úspěchu. S tím je spojené vyvíjení neustálého a rostoucího tlaku manažerů na akademiky. Tlaku, který jim znemožňuje bádat, sdílet výsledky své práce a taky žít normální život. Tlaku, který je někdy těžké ustát a který lidi dohání k extrémnímu jednání. V tomto smyslu Pach smrti, v němž se vyšetřování zločinu odehrává právě v tomto kontextu, trochu předběhl dobu. Dnes by možná zanechal větší stopu.

Stefan Collini, profesor cambridgské university, který se letos na jaře zúčastnil pražské debaty hledající odpověď na otázku o politické roli univerzit, během ní musel čelit žádostem o vysvětlení dramatických změn v britském univerzitním sektoru. Podobně se ho prý ptali i při dalších návštěvách po Evropě. Co se to děje a proč univerzity samy takto poškozují svou světovou reputaci. Collini, který se zabývá vztahy mezi univerzitami a veřejným zájmem, přiznal, že vyčerpávající odpověď nenašel. Nenašla jsem ji samozřejmě ani já ve své knize.

Leitmotivem Pachu smrti je téma pocitu ohrožení v současném světě, jak se vyjádřil jiný kritik a myslím, že lépe bych to nevystihla. Věnuje se pocitu ohrožení, který se šíří do oblastí lidské činnosti, ve kterých bychom ho až donedávna nehledali.

Pod vlivem osobních i zprostředkovaných zážitků jsem si během psaní Pachu smrti ohrožená opravdu připadala. S publikovanou knihou v ruce jsem naštěstí dopadla lépe než její důležitá a fatálně ohrožená postava Veronika.

O pět let později se ten pocit ohrožení pracovníků britských univerzit jen dále prohloubil. Když se během letošní univerzitní stávky autor článku “Zima plná nespokojenosti” v profesním týdeníku britských akademiků Times Higher Education ptal, co si akademici myslí o současné situaci, jeden z dotázaných situaci přirovnal ke scéně ze špionážního trilleru Agent bez minulosti s Mattem Damonem v hlavní roli. Ve zmíněné scéně agent se speciálními úkoly Jason Bourne (MD) postřelí vraha s poněkud ironickou přezdívkou „profesor“. Oba muži byli využiti a vytrénováni stejně náročným a ke svým důsledkům stejně lhostejným sytémem. Než vydechne naposledy, „profesor“ ještě stihne Jasonovi říct: „A teď se dívej na to, co tě přiměli dělat.“

A pak že je detektivka jen pohádka pro dospělé. Měřeno prodeji dnes v anglosaském světě detektivka nahradila společenský román. Ale o tom možná někdy příště.

Inspirace

Henning Mankell

Po předávání ceny Havran v Muzeu policie ČR se mně několik účastníků zmínilo, že se je zaujalo, co jsem na pódiu říkala. Část mého projevu byla inspirovaná rozhovorem se spisovatelem a tvůrcem postavy komisaře Wallandera, Henningem Mankellem. Rozhovor je možné shlédnout zde. Můj překlad části, kde hovoří tom, co ho inspiruje, je zde:

„Když se mě lidé ptají, co mě inspiruje, říkám, že to je starověké řecké drama. Vezměme např. hru Medea, napsanou před dvěma a půl tisíci lety. Je to o ženě, která zavraždí své děti ze žárlivosti na svého manžela. Pokud toto není kriminální příběh, pak nevím, co vlastně kriminální příběh vlastně je. Jediný rozdíl je, že ve hře není policista, protože v těch dobách v Řecku neexistovala policie. Mohu vám zaručit, že kdyby existovala, ve hře by postava policisty byla.
Toto (tento příběh) je použit k nastavení zrcadla protikladům ve společnosti. A to je to, co mě zajímá.
Podívejme se na hru Macbeth. Vezměme Macbetha a vyměňme jej za Richarda Nixona. V určitém smyslu máme stejný příběh.
Ano jsou čistě detektivní příběhy, které mě inspirují, jako příběhy Sherlocka Holmse. Mnoho jeho příběhů vypráví o pokrytectví ve společnosti.

Nevidím žádný rozdíl mezi psaním detektivek a jiných románů. S trochou nadsázky si dovolím tvrdit, že detektivka je nejstarším literárním žánrem, který existuje.“

Havran

Nejlepší detektivní povídky roku 2017

V úterý 20. června jsem se v Muzeu policie ČR za porotu soutěže zúčastnila předávání ceny Havran. Tato cena se uděluje za nejlepší detektivní povídku publikovanou v předchozím roce. Mým úkolem bylo pohovořit o třech nejlepších povídkách soutěže. Ani v jedné ze tří povídek nevystupoval detektiv a policie jen velmi okrajově. Všechny tři (ale nejen ty) měly nějakou hlavní myšlenku, která mi byla zřejmá hned, jak jsem jednotlivé povídky dočetla. Zůstala se mnou i po té, co jsem přečetla všech čtyřicet sedm soutěžních povídek. Myslím, že napsat vydařenou povídku neznamená pravdivě popisovat, jak to u policie chodí nebo dokonale ovládat slovní ekvilibristiku. Chce to nápad a jeho zpracováním zaujmout čtenáře, vybídnout ho k zamyšlení a ještě ho pobavit a to nejlépe tak, že v nich ten zážitek zůstane.
Soubor patnácti nejlepších povídek vydala Pražská vydavatelská společnost.

Varování

Mezi nejrůznějšími varováními z posledních měsíců před EET, před Donaldem a i před Brexitem mi úplně uniklo další varování a to přímo ze světa knih.

Přední literární agent Jonny Geller z jedné z nejstarších britských literárních agentur Curtis Brown, mezi jehož klienty patří i vítězové ceny Man Booker Howard Jacobson and William Boyd se obává, že současná špičková beletrie je v ohrožení. Jedním z důvodů jsou i poplatky za přihlášení knihy do tří hlavních britských literárních soutěží, kterými jsou Man Booker, cena Baileys, a Costa. Vyhrát některou z těchto soutěží znamená obrovské zvýšení prodejnosti, tvrdí například známí autoři Jane Harris a Alex Wheatle. Když se vybrané knihy dostanou do užšího výběru soutěží, musí se za ně zaplatit poplatek £ 5000 (cca 150 000 Kč). Pokud kniha zvítězí, musí se zaplatit poplatek za účast při předávání ceny. To už si menší firmy nemohou dovolit, zvláště proto, že to stále ještě není nákladům konec, tvrdí Adele Ward z nakladatelství Ward Wood. Autorovi se musí proplatit hotel, letenka… Takže malé firmy do velkých soutěží ani nejdou. Velké, jejichž knihy se zúčastňují, tak mohou inklinovat k tomu, že spíš přihlásí ty knihy, u kterých je velká jistota, že budou především komerčně úspěšné, než ty, u kterých je komerční úspěch hůře předvídatelný.
Zdroj https://www.theguardian.com/books/2017/jan/02/on-eve-of-costa-awards-experts-warn-that-top-books-prizes-are-harming-fiction

Autorská čtení

jsou milá setkání se stávajícími i potenciálními čtenáři. Zatím jsem je vždy pořádala, když mi vyšla nová kniha. Tentokrát jsem organizovala tři. V Plzni, Praze a Poličce. Kdyby mi nepomohly Eva a Ivana, jen těžko bych je dala dohromady. A to jsem vyjmenovala jen ty hlavní pomocníky. Bylo jich mnohem víc. V Plzni se čtení konalo v Moving Café. Je to příjemná kavárna v nedávno zrekonstruované budově, která bývala součástí Nádraží Jižní Předměstí. Kdo už četl Rukavičky smrti, asi chápe proč. Úžasnou hru na akordeon nám během programu čtení předvedl Petr Vacek. Petr Vacek rád hraje skladby Astora Piazzolly. Jsem hudební laik, ale vystoupení mě zaujalo tak, že jsem několik dní na to zašla na premiéru Petrova hudebního uskupení Trio del diablo. Jejich současný program je zaměřený na Piazzollu a tango nuovo.

V Plzni, Praze i Poličce jsem ze čtení a hlavně čtenářů a ostatních návštěvníků měla radost. Když píšu knížku, příběh mě do sebe vtáhne, musím ho prožít. Když ji dopíšu, příběh pro mě končí. Když kniha vyjde, jsem zvědavá jestli vůbec a jak ten příběh prožije čtenář. Na autorských čteních se to někdy dovím. To se mi líbí.skupinovka-se-spoluzakyprodej-knih

English Blog

people buying books

Hello, some questions have come up about what I write on my Czech blog. So this is for those who cannot read my books and Facebook posts in Czech but still somehow (thank you so much) remain my firm friends and supporters. I reported that I went to an event in London called European literature festival in The British Library. I thought that for a change it would be nice to hear about something European in a positive way. Barry Forshaw, an English expert on crime in literature and films hosted a panel discussion called Criminal Worlds and talked with a Finish author Kati Hiekkapelto whose detective Anna Fekete, a Hungarian immigrant, tackles crime in Oulu (North Finland). Her second novel translated into English with a tittle The Defenceless is out now. Volker Kutcher’s (German) detective inspector Rath operates in Berlin in the 1930s, the most tragic times of the German history. His book Babylon Berlin in which, according to his own words, he puts a lot an emphasis on the description and psychology of characters, will be available in English on 19 May and will become a crime series directed by Tom Tykwer (Run Lola Run). Then there was the famous Peter James from Brighton who I don’t need to introduce. By the way, he became a crime novelist after his house was burgled and the investigating detective became his friend. Peter James is also a car racer and full of funny stories. Kati described the funniest story of all though. Public literary readings are extremely popular in Germany and some of them take place in public (and mixed gender) sauna. Well, even a Fin found it a little awkward to read her book in front of naked audience. (I would put a link to some pictures from the event but couldn’t find any). What an experience!

Nakonec jsem nepřešlápla (ale poučila se o smíšené sauně)

people buying books

Většinou stojím rozkročená mezi ostrovem a pevninou, ale před pár týdny jsem se na chvíli chystala přešlápnout do Prahy. Jednak tam v květnu bývá krásně a navíc se koná Svět knihy. Některé části programu lákaly, jiné spíš překvapily… jednoduše řečeno, prostě se to nestalo.
Místo toho jsem vyrazila na londýnskou část Festivalu evropské literatury. Právě se koná jeho první ročník. Účastní se ho šedesát spisovatelů ze třiceti zemí a koná se v několika městech najednou. Z Česka se ho zůčastnil Tomáš Zmeškal. V angličtině mu vyšla jeho kniha Milostný dopis klínovým písmem.
Já jsem ale zamířila do Britské knihovny na pořad Kriminální světy (Criminal Worlds) na diskusi se třemi autory detektivek. Světe div se, v Londýně se detektivka považuje za literaturu.
Pořadem provázel známý odborník na detektivní žánr Barry Forshaw, který diskutoval se třemi autory.
První z nich byl mezinárodně známý autor thrillerů Peter James, jehož detektiv Roy Grace se věnuje zločinu v přístavním městě Brightonu. James je velmi zábavný člověk, který je mimo jiné i automobilovým závodníkem. Autorem thrillerů se stal po té, co ho vykradli a on se skamarádil s detektivem, který případ vyšetřoval.
V knihách finské autorky Kati Hiekkapelto vystupuje maďarská imigrantka a policistka Anna Fekete a pronásleduje zločince v severofinském pobřežním městě Oulu. Autorce v češtině brzy vyjde kniha Kolibřík. V angličtině právě vychází román The Defenceless.
Německý autor Volker Kutcher se nyní zaměřuje na řešení případů inspektora Ratha v Berlíně třicátých let, tragickém období německé historie. Právě mu vychází v anglickém překladu Babylon Berlin. Kniha bude zpracovaná jako dvanáctihodinový televizní seriál, který má režírovat německý režisér Tom Tykwer (Run Lola Run).
Dotazy z obecenstva byly velmi detailní, mířily na jádro detektivního žánru, například má-li detektivka být pouhou zábavou a pro čtenáře hrou na detektiva, nebo má odrážet společnost a její problémy. Společná odpověď autorů mě nepřekvapila.
Autoři bavili svými zážitky z nichž mi utkvělo v hlavě, že v Německu se pořádají veřejná literární čtení ve smíšené sauně (i Finka zvyklá na sdílenou nahotu většinou spíš rodinné než veřejné sauny to považovala za poněkud zvláštní zkušenost).

English Version:

Hello, some questions have come up about what I write on my Czech blog. So this is for those who cannot read my books and Facebook posts in Czech but still somehow (thank you so much) remain my firm friends and supporters. I reported that I went to an event in London called European literature festival in The British Library. I thought that for a change it would be nice to hear about something European in a positive way. Barry Forshaw, an English expert on crime in literature and films hosted a panel discussion called Criminal Worlds and talked with a Finish author Kati Hiekkapelto whose detective Anna Fekete, a Hungarian immigrant, tackles crime in Oulu (North Finland). Her second novel translated into English with a tittle The Defenceless is out now. Volker Kutcher’s (German) detective inspector Rath operates in Berlin in the 1930s, the most tragic times of the German history. His book Babylon Berlin in which, according to his own words, he puts a lot an emphasis on the description and psychology of characters, will be available in English on 19 May and will become a crime series directed by Tom Tykwer (Run Lola Run). Then there was the famous Peter James from Brighton who I don’t need to introduce. By the way, he became a crime novelist after his house was burgled and the investigating detective became his friend. Peter James is also a car racer and full of funny stories. Kati described the funniest story of all though. Public literary readings are extremely popular in Germany and some of them take place in public (and mixed gender) sauna. Well, even a Fin found it a little awkward to read her book in front of naked audience. (I would put a link to some pictures from the event but couldn’t find any). What an experience!

Nová kniha – nové metody?

hrnek a zkrvaveny nuz
Je pondělí, čtvrtá kniha ještě v počátcích. Po té třetí jsem si už vytvořila určitou rutinu. Nemám ji nějak vylepšit? Přemýšlím a listuji novinami, když mi do oka padne článek Iana Rankina, známého skotského autora detektivek.  Napsal už jich víc než 40, z jeho přístupu ke psaní se určitě něco dovím. Titulek je zajímavý: Můj pracovní den „Samota, káva, hudba: o 27 dní později mám první verzi knihy“. V samotě a kávě se shodujeme. Mně vyhovuje ticho a za 27 dní nenapíšu první verzi ani náhodou. Nejspíš na tom ale něco bude – napsat hrubou kostru knihy, promyslet, zda děj funguje. Kratší verze se lépe překope a ve druhé a třetí verzi se dohledají informace a rozpracují detaily. Díky za inspiraci.

A woman in glasses and blue dress